Jsou potřeba azylové domy s utajenou adresou?

Služby Na počátku, o.p.s. azylový dům Domov pro dětský život a Byty Na počátku se rozhodly uveřejnit svoji adresu

Organizace Na počátku téměř 25 let nabízela těhotným ženám a maminkám s dětmi v těžké situaci ubytování na neveřejné adrese. Pro změnu se rozhodla na začátku tohoto roku.

Důvodem nezveřejnění adres azylových domů organizace Na počátku, o.p.s., jejichž cílovou skupinou jsou těhotné, maminky s dětmi a oběti domácího násilí, byl v minulosti hlavně záměr ochránit ženy, které se potřebují skrýt před pronásledováním násilného partnera.

S tématem domácího násilí se v našich službách setkáváme už od začátku fungování, tedy více než 25 let. Během této doby se přístup k tomuto problému proměnil jak ve společnosti a v sociálně právní oblasti, tak i v našich službách.

Na začátku pracovníky setkávajícími se s oběťmi domácího násilí často pronásledovala bezmoc a minimální podpora ze strany státních institucí. Navíc byla oběť sama běžně vystavována bagatelizaci problému a tak často jediným řešením bylo prostě oběť ukrýt a izolovat ji tak od hrozby ze strany násilníka. Tady měla utajená adresa velký význam a poskytovala ohroženým maminkám s dětmi pocit bezpečí a zázemí. Spolupráce s takovou ženou pak ale závisela na míře síly její osobnosti a na tom, jestli je dostatečně rozhodnutá partnera opustit. Když ne, často se stávalo, že se násilník adresu stejně dozvěděl, když mu ji vyzradila sama ohrožená žena nebo prostřednictvím dětí nebo přes adresu školy, kterou dítě navštěvovalo. Potom už bylo snadné se přímo v místě dopátrat, kde azylový dům je. Někdy následovaly násilné útoky přímo na prostory azylového domu se záměrem dostat se k oběti, kdy byla na pomoc volána Policie ČR. Někdy tato žena podlehla psychickému nátlaku a podvolila se násilníkovi, aby nevystavovala okolí nepříjemnostem, které zde způsoboval.

V průběhu času se přístup veřejnosti i možnosti řešení situace výrazně proměnili. O tématu se více mluví a ví. K odhalování domácího násilí s účinností od 1. ledna 2007 přispívá zákon č. 135/2006 Sb. Tímto zákonem byly obětem domácího násilí dány lepší možnosti se účinně bránit (odpadla tak např. nutnost pro svoji záchranu vždy opouštět bydliště). Zároveň v tomto směru byly posíleny i pravomoci policie a soudu (především možnost vykázání násilné osoby z domácnosti, trestnost stalkingu, návrh na předběžné opatření, které toto vykázání může prodlužovat nebo zakázat násilné osobě se k oběti přibližovat…). Tyto pravomoci dále podporují možnosti trestního řízení, které ovšem byly k dispozici již v minulosti (týrání osoby žijící ve společném obydlí, nebezpečné vyhrožování, ublížení na zdraví, vydírání, znásilnění, sexuální nátlak, vražda apod).

Na práci policie dále navazuje povinnost ohlášení vykázání spádovému intervenčnímu centru (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), které kontaktuje oběť domácího násilí s nabídkou další spolupráce a pomoc s řešením mnohdy složité situace. Zde je možné začít multidisciplinární spolupráci, která zahrnuje služby pro všechny zúčastněné strany (psychologická pomoc, sociálně-právní poradenství, OSPOD, probační a mediační služba, služby pro oběti trestných činů atd.).

Tyto nové možnosti mají vliv i na situaci v azylových domech. Jednoduše řečeno práce s oběťmi domácího násilí se změnila hlavně v tom, že už není třeba se tolik schovávat, ale je mnohem více příležitostí, jak situaci řešit. Tím bychom nijak nechtěli zlehčovat význam specializovaných služeb, které své služby poskytují na utajených adresách a pracují s oběťmi domácího násilí na vysoké profesionální úrovni (např. Acorus). Jejich místo je jistě v některých extrémních případech nezastupitelné. Přesto je naše převažující zkušenost taková, že skrývání obětí domácího násilí někdy jen oddaluje řešení situace, kterému musí uživatelka našich služeb dříve nebo později čelit. Raději bychom se spoléhali na multidisciplinární spolupráci, neboť problém vzniku domácího násilí se vždy týká celé rodiny a tak je potřeba s celou rodinou také pracovat. Jako azylový dům pro matky s dětmi se specializujeme na tuto cílovou skupinu, zároveň však můžeme podněcovat spolupráci s ostatními institucemi a se všemi subjekty. Naše zkušenost zatím nasvědčuje tomu, že je to účinnější forma spolupráce. Záměrem je vyhnout se jen striktnímu obviňování násilné osoby (oběť má k násilníkovi většinou ambivalentní postoj – je to zároveň muž, kterého kdysi milovali, otec dětí, často se jedná o závislé vztahy…), ale spíše hledat řešení, kterého se účastní všechny zainteresované strany. V případě neochoty spolupracovat může takovou povinnost násilníkovi nařídit např. soud. Hledání takového řešení není nikdy jednoduché a v našich službách se odvíjí hlavně od potřeb maminek a jejich dětí. Svou roli zde hraje samozřejmě míra ohrožení, možnosti navazující spolupráce atd.

Od zveřejnění adresy našich služeb si slibujeme více možností spolupráce v místě jejich působení, návaznost na místní zdroje, a v neposlední řadě více otevřené komunikace s přirozeným prostředím pro maminky a jejich děti i pracovníky.

Zdroje:

http://www.trestni-rizeni.com/dokumenty/domaci-nasili-v-trestnim-pravu http://www.domaci-nasili.cz/

Anicka