Problematika vzrůstajících dluhů klientů Azylového domu Chrudim

Od počátku tohoto roku exponenciálně vzrostla částka, kterou klienti Azylového domu Chrudim (dále jen AD) dluží na úhradě za poskytovanou službu. V současné chvíli, kdy teprve vstupujeme do posledního kvartálu tohoto roku již částka vystoupala na několik desítek tisíc a více než polovina z této částky připadá na klienty, kteří v době svého pobytu v AD měli v rámci Úřadu práce sjednán Doplatek na bydlení.

Dalším alarmujícím faktem je skutečnost, že celkové dluhy klientů – tj. včetně vyčíslených škod na majetku v době jejich odchodu (zdevastování ubytovací jednotky, poškození zapůjčeného vybavení atd.) – se v současné chvíli šplhají až ke statisícové částce.

Z našeho pohledu jsou v tuto chvíli řešitelné zejména dluhy na úhradě za poskytovanou službu, kdy by celé službě a jejímu zdárnému fungování významně napomohlo, jestliže by Doplatky na bydlení u klientů, kteří v AD pobývají, případně zde ponechali dluh za aktuální měsíc, byly zasílány přímo na účet poskytovatele služby. Největší problémy zde způsobuje fakt, že tuto dávku si mohou klienti nechat zasílat na svůj účet nebo prostřednictvím poštovní poukázky a posléze tyto peníze nevyužijí k tomu účelu, na který jim byly schváleny a poskytnuty. Z našeho pohledu v případě těchto dlužníků dochází ke zneužívání dávky, která jim byla poskytnuta na bydlení v AD po doložení všech adekvátních dokumentů, které s tímto poskytováním služby souvisí – v opačném případě by jim nárok na dávku nevznikl a nemohl by tedy peníze vůbec obdržet. Stává se tedy, že klienti využívají tuto formu podpory ze státního rozpočtu na úhradu jiných svých nákladů, případně na úhradu navazující služby, kam se urychleně stěhují, i když pro ten daný měsíc byl schválen doplatek na bydlení, který klient realizoval v našem zařízení.

Jednotný metodický pokyn ze strany MPSV směrem k úřadům práce by vyřešil mnoho odlišností při posuzování výše uvedených situací a přispěl by k jednotnému a efektivnímu postupu vůči klientům – dlužníkům. Stejně tak by se vyřešila situace při odstěhování klienta například do jiného kraje. V tomto případě totiž AD nemůže v rámci působnosti již ovlivnit své případné ustanovení zvláštním příjemcem („v případě, že příjemce dávky neplní své povinnosti nebo kvůli svému zdravotnímu stavu není schopen dávku přijímat a hrozí ztráta bydlení, může být stanoven zvláštní příjemce pro přijímání dávky“ – zdroj: webové stránky MPSV), protože není schopen úřadu práce dodat podepsanou Dohodu o uznání dluhu. Tato dohoda musí být signifikována ze strany již odešlého klienta a některé úřady ji vyžadují pro ustanovení institutu přímé úhrady, ale pokud klient neohlášeně ukončí službu a „uteče“ v době nepřítomnosti odborných pracovníků bez řádného vypořádání ukončujících dokumentů, jedná se o patovou situaci – opět ve prospěch vznikající finanční ztráty sociální služby.

Klienti mají svá práva a povinnosti, ale stejně tak má svá práva i povinnosti sociální služba. V tomto ohledu může při pokračujícím trendu zvyšujících se dluhů na úhradách dojít v budoucnu k likvidaci potřebné „zajeté“ služby. Jako příklad uvádím Pardubický kraj, kde jsou v rámci cílové skupiny pouze 2 azylové domy, v nichž mohou o ubytování požádat oběti domácího násilí a taktéž pouze 2 azylové domy, kde společně mohou být celé rodiny, ne jen například samotné matky s dětmi. Tato skutečnost si zaslouží adekvátní pozornost, pokud je v rámci našeho státu žádoucí podporovat zajištění bezpečného prostoru pro oběti fyzického či psychického týrání či soužití celých rodin, které nejsou od sebe odtrhávány pouze z důvodu neexistence dostatečného pokrytí v rámci příslušných služeb. Azylový dům Chrudim pracuje právě s oběma těmito atypickými cílovými skupinami a je tedy 1 ze 2 služeb na celý kraj.

Náš azylový dům poskytuje klientům možnost bydlení v samostatných ubytovacích jednotkách, kde se rodina nemusí s jinými klienty dělit o kuchyň či sociální zařízení a lze tak obyvatele lépe motivovat k řešení nepříznivé životní situace, aby jednou v budoucnu dosáhli také na tuto „normu“. Podporujeme tedy i takto nepřímo klienty k nalezení vlastního bydlení, neboť zde dochází k reálné simulaci, jak by jednou mohl jejich život vypadat, pokud využijí našich profesionálních služeb, které azylový dům a jeho odborní pracovníci nabízejí a poskytují. V rámci služby nabízíme také upevňování či rozšíření dosavadní finanční gramotnosti klientů tak, aby se dluhům předcházelo – v poslední době se toto setkává ale s minimálním zájmem z jejich strany. Klienti a jejich děti mohou také využívat přilehlou zahradu objektu s dětským hřištěm a řadu dalších nabízených doprovodných aktivit či prostor. Azylový dům Chrudim je celkově příjemný, vzdušný a prostorný. Rádi bychom pro klienty zachovali i do budoucích let možnost rozvíjet se a získávat tolik potřebné dovednosti, aby se bez větších obtíží mohli zapojit do reálného života, samostatně fungovat a my tak mohli přispět k potírání negativního jevu „azylového turistiky“. Tato prevence v rámci celkové demografické a ekonomické situace ČR přispěje v mnoha směrech ke zlepšení situace spojené například s migrací související

s potřebou zvyšování poptávky po zajištění adekvátního předškolního a školního vzdělávání, které je v současné chvíli nedostatečné a změny plánované do budoucna na tento fakt prozatím nereflektují (zdroj: Fórum rodinné politiky 2020). V případě naší služby nejde o ubytovnu, kde se „pouze bydlí“, ale prostřednictvím intenzivní spolupráce odborných pracovníků s klientem dochází k podpoře a zvyšování samostatnosti, soběstačnosti, posilňování a zmocňování klienta k vlastní zodpovědnosti a v ideálním případě k usilování o dosažení největší míry jeho autonomie a participace v rozhodování. Hlavní cíl a poslání služby je tedy v přímém rozporu s tím, že tato náročná a kvalifikovaná práce není v případě dlužných klientů ničím zaplacena. Nelze realizovat pomoc lidem, kteří za ni posléze odmítnou zaplatit z peněz, které jim stát přidělí na základě kritéria ubytování právě v našem AD. Pracující občan musí za všechny služby, o které žádá, řádně zaplatit a navíc je z jeho odváděných daní vyplácena dávka někomu, kdo získává prostor pro její zneužívání. Metodickým upřesněním v oblasti poskytování Doplatku na bydlení sociálním službám by stát reagoval ihned na tři skutečnosti – zneužívání dávek, podporu pobytových sociálních služeb a zejména by měla tato úprava vliv i na klienty, u kterých by takto docházelo k podpoře řádné finanční gramotnosti.

Takto vysoký dluh, jaký zmiňuji v úvodu článku, neměl náš azylový dům žádný rok od doby zahájení svého fungování, tj. 8 let. Lze tedy v jistém smyslu očekávat „nabalování“ a kumulování tohoto negativního jevu vzhledem k faktu, jak rychle si klienti různých sociálních služeb umí mezi sebou předávat a sdílet své „dobré zkušenosti“.

Z tohoto důvodu a vzhledem k narůstajícím počtům dlužníků i neúměrně se zvyšující částce nezaplacených úhrad za pobytovou sociální službu by bylo ve vztahu k podmínkám přímé úhrady nejefektivnější nastavení vyplácení Doplatku na bydlení ihned automaticky od počátku využívání služby klientem na účet dané organizace zajišťující pobytové služby. Již nyní MPSV předpokládá „využití institutu přímé úhrady v případech, kdy reálně hrozí, že příjemce nevyužije dávky na bydlení za účelem úhrady nákladů na bydlení nebo příjemce dávek neumí s dávkami hospodařit apod.“ (zdroj: webové stránky MPSV). Klienti AD v drtivé většině případů tuto nebo velmi obdobnou definici splňují – výjimkou jsou samozřejmě ti, kteří chodí do zaměstnání a na Doplatek na bydlení jakožto na dávku hmotné nouze nemají z hlediska logických legislativních omezení nárok.

Jednotně a transparentně nastavený systém ve vztahu k převodu Doplatku na bydlení na účet poskytovatele pobytové sociální služby směrem od MPSV k úřadům práce by velmi podpořil a pomohl poskytovatelům služeb, aby udrželi stávající fungující služby pro osoby v nouzi, přičemž by finance uhrazené klienty za službu mohly být využity pro zkvalitňování a rozšiřování služeb – nikoliv k jejich stávající zoufalé snaze udržet nastavený vysoký standard poskytované péče. Nevznikala by tak potažmo nová bezdomovectví, která vedou k další řadě eskalujících negativních společenských jevů. V těchto případech je nutné mít nastavený rychle reagující preventivní systém vzhledem k častým a nečekaným migracím klientů sociálních služeb, kteří při svých náhlých odchodech „zapomínají“ zaplatit.

Budeme rádi za jakékoliv připomínky, nápady či sdílení příkladů dobré praxe, jak ve vašem zařízení předcházíte vzniku dluhu klienta za úhradu pobytové služby, neboť není možné od klientů přijímat kauce anebo platbu měsíc předem vzhledem k provázanosti vyřizování čerpání dávek na příslušném úřadu práce. Uvítáme samozřejmě jakýkoliv podnět nejen směrem ke klientům, kteří mají nárok na Doplatek na bydlení, ale i u všech ostatních. Smysl naší práce totiž spatřujeme v přímé intervenci s klientem, nikoliv ve snaze pokoušet se suplovat práci exekutora a zajistit tak po technické stránce provoz služby samotné.