Náš tým - Jakub

Kuba je zakladatel projektu, tudíž je tu s námi od samého začátku a momentálně působí jako náš manažer. V tomto článku Jakub popisuje, jak se vlastně k problematice bezdomovectví dostal a jak vznikl samotný projekt.

Jako malý jsem se bál lidí bez domova. Začalo to tím, když šla moje máma jednou věšet prádlo do sklepa a za pár minut přiběhla vystrašená, že ve sklepě spí člověk bez domova. Jako malý jsem to nedokázal pochopit a věřil jsem, že když moje silná máma takhle vyváděla, tak ten člověk bez domova musel být nějaké monstrum. Čím starší jsem byl, tím méně jsem se bál, ale nikdy jsem se necítil dobře, když jsem je viděl. Na vysoké škole jsem si musel vybrat praxi a nikde mě nechtěli. To je ale dobře, díky tomu jsem tam, kde jsem.

Nakonec jsem napsal do azylového domu v blízkosti mých kolejí. Tam se zrovna potýkali s nedostatkem zaměstnanců, a proto se mi nemohli moc věnovat. Byl jsem unavený z hledání praxe a docházel mi čas, tak jsem se nabídl, že alespoň pomůžu. Z klientů jsem měl respekt, ale už jsem měl zkušenosti v práci s dospělými, protože jsem pracoval v psychiatrické nemocnici. Z 2 měsíců souvislé praxe jsem přešel na práci pracovníka v sociálních službách a po prázdninách v roce 2018 jsem se dostal na pozici vedoucího.

Můj sen byl vždy procestovat svět a když jsem se takhle ponořil do sociální práce, tak jsem chtěl jet kolem světa natáčet videa s tématikou problematiky sociální práce. V průběhu času se můj sen pozměnil. Než pojedu do zahraničí zkoumat tyto jevy, tak bych měl nejdříve vědět, jak sociální problémy řešíme u nás. V Ústí, v Brně a jinde v republice. Když jsem hledal jednotlivé služby, přišlo mi že se ve většině webů vůbec nevyznám, bylo těžké hledat různé zajímavosti a praxe z jednotlivých měst. Proto mě napadlo vytvořit azyláky.cz  . Portál, který usnadní vyhledávání služeb pomáhajících lidem bez domova a portál, kde si lidé z vedení těchto služeb mohou sdělovat dobrou praxi. K něčemu takhle rozsáhlému a ambicioznímu jsem potřeboval finance a tým. S novou členkou týmu Šárkou, se kterou jsme se potkali na školení, jsme požádali o solidární projekt. Byli jsme zařazeni do seznamu náhradníků na 18 místo.

Když náš projekt takto selhal, tak jsme si museli říct, jestli projekt chceme dělat, protože věříme že je to správné. Rozhodli jsme se ho dělat bez financí. Zařídil jsem výbornou spolupráci s @creepy.cz a ti nám nabídli web portál zdarma . Vše bylo na dobré cestě a ještě na lepší, když náš projekt nakonec získal finance ze solidárních projektů. Jsem rád, že jsme něco takového mohli rozjet a už teď máme zprávy, že s webem lidi pracují a pomáhá jim.

Dřív jsem se bál lidí bez domova, bál jsem se jich, protože jsem je viděl jako příšery co straší ve sklepě. Dnes je vidím jako lidi, co potřebují naši pomoc a jsem rád, že jim můžu pomoci usnadnit cestu do azylových domů.